Jindřich vstal za hluboké tmy ještě v noci. Možná, že snil: Snažil se, aby nevzpomínal. Již teď bylo mnoho zámeckých pokojů osvětleno. Bylo vidět, jak za okny přecházejí stíny. Jindřichovi komorníci a blízcí přátelé mu pomohli do lázně, donesli voňavky, obvázali jeho nohu a ošetřili jeho nešťastné zranění, upravili jeho šedivějící, řídnoucí a ryšavé vlasy.
To bylo pečlivé a rozkošnické ukončení ranní úpravy. Oblékli ho do bílého. Na nohy mu natáhli skvostné nohavice, speciálně vyrobené v Itálii. Ale čím je tkanivo jemnější, tím lépe přiléhá k tělu a zvýrazńuje obvazy skryté pod ním. Ten prokletý vřed bude přitahovat oči celého dvora. Příliš se spoléhal na svá lýtka. A Bůh ho potrestal.
Když byl hotov s oblékáním a hedvábí se na něm lesklo a třpytilo spolu se zlatem a drahokamy, od střevíců až po péro na baretu, prošel do sousední místnosti, která byla upravena jako modlitebna. Dal stejné příkazy jako při svatbě s Annou. K čemu nějaké novoty? S Annou se oženil v jednom pokoji ve Whitehallu, Janu si vezme za ženu v jiném pokoji v Hampton-Courtu. Whitehall byl ve městě, Hampton-Court na venkově. Oba paláce získal po Wolseyovi. Byl to už starý úlovek. Je příjemné spojovat současné potěšení s minulostí, s dávným utrpením a oběťmi. Nemohl ale použít stejných svatebních svědků, kteří mu posloužili v případě Anny.
Jana čekala ve svatebních šatech. Hezká byla jen trochu. Byla příliš pobledlá v bělostných šatech, mdlá v bledém ranním rozbřesku. Chytřejší dívka by si na sobě dala víc záležet. Ale v tom byl půvab Jany, že takové podrobností přehlížela nebo jimi dokonce opovrhovala. Jindřich byl rozveden dvakrát, rovněž byl dvojnásobným vdovcem. Jana byla svobodná, nic tedy nestálo v cestě. Kněz odříkal svou mši, stejnou, jakou Jindřich poslouchal každého rána. Požehnal prsteny. Jeden si navlékl Jindřich, druhý dostala na svůj vykrmený prstík Jana. Vyšli jako manželé do poklidného dne a jejich poklidný život začal.
Ukázka z knihy: Šest žen Jindřicha VIII., Paul Rival, nakladatelství Petrklíč
