Oslnivá záře blesku proťala hlubokou tmu. Hromová rána ohlušila celou krajinu. Vše živé se otřáslo, snad všichni tvorové se skryli. Divoká bouře ovládla kraj, duněla celá zem i nebe.
Mladý muž se však nebál. Klečel ve své setmělé cele na holé, studené podlaze a nespouštěl oči z obrazu visícího před ním na stěně. Plamínek svíčky spoře osvětloval místnost a vrhal mihotavé stíny na obraz. Obraz krásné dámy. Krásné až nadpozemsky. Její nádhera doslova oslňovala jako ty blesky.
Působilo to téměř strašidelně. Klečící muž však nevnímal. Modlil se. Byl ponořen do svých myšlenek. Obraz ho přitahoval a vábil, ačkoliv byl mnich. Kde se tu vůbec vzal? Nikdo nevěděl. Zářivé oči šlechtičny svítily jako modré drakohamy.
Mladý muž necítil ani chlad, který mu pronikal sutanou, ani bosé nohy, které připomínaly dva ledy. Jeho rty se pohybovaly, prosil. Prosil dívku na obraze, aby se probudila k životu. Vzrušovalo ho její vysoké, čisté čelo renesanční krásky. Přál si ponořit obličej do bohaté záplavy prstýnků zlatých vlasů, které jí splývaly po štíhlé šíji hluboko na záda. Světlá jemná pleť a červeň v tvářích působily dojmem, že je v nich život. Rudá ústa teď přímo žhnula. Zarazil se. Něco se stalo. Ucítil na sobě pohled. Upřený pohled. Podíval se jí do očí a ustrnul. Nádherné oči, ještě před chvílí hledící do dálky, spočívaly nyní přímo na něm. Nebyly už vůbec něžné. Působily studeně až nenávistně. Polekal se. Posunul se kousek stranou, ale její oči ho následovaly. Roztřásl se strachy, vzduch byl nasáklý neznámým nebezpečím. Cítil, že tu není sám....
Vtom se ozvala ohromná rána a klášterní zdi se otřásly. Uhodilo.
Obrovské plameny vyšlehly vysoko k nebi. Hrůza a zkáza zachvátily klášter. Ječení a shon mnichů naplnily prostor. Snažili se zachránit, co se dá, hlavně holý život. Slabé síly lidí však nestačily na živel a ohen pohltil téměř vše. Sluneční jemné světlo zalilo krajinu v probouzejícím se novém dni. Po noční bouři nebylo ani památky. Jenom kouřící zdi ohořelé budovy kláštera dokazovaly, jaká hrůza tu v noci panovala. Malý hlouček lidí, kteří přežili, smutně a vyděšeně pozoroval dílo zkázy.
Z trosek již vynesli ohořelé mrtvé, které našli. Jedna mrtvola všechny vyděsila. Hrůzné bylo, že se jí plameny sotva dotkly. Na krku se jí černaly dvě malé ranky. Jakoby kousnutí od zvířete. Rány nekrvácely, mrtvý neměl totiž žádnou krev. Mohl vykrvácet, ale nikde se nenašly žádné stopy. Není divu, při takovém požáru. Mniši se křižovali a dohadovali se, co s mrtvým. Nejraději by ho hodili zpět do plamenů.
Podařilo se zachránit jen pár vzácných knih a předmětů. Mezi nimi i obraz překrásné dívky. Naprosto nedotčený požárem. Nikdo ho předtím neviděl, nevěděli, že takový obraz v klášteře mají.
Ukázka z knihy Nebezpečná krása, Markéta Tkadlecová
E-kniha se dá objednat jako e-book na emailu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
