Britské kočky jsou nejen u nás jedno z vůbec nejoblíbenějších kočičích plemen, v krajině svého původu se poprvé objevuje v devatenáctém století a dá se říci, že si trvale udržují vysokou míru popularity. Skvěle se vyjímají v městském bytě, jde totiž o typické pokojové kočky, které jsou stoprocentně flegmatické a celý den klidně prospí. K životu toho zkrátka opravdu mnoho nepotřebují.
Pojmenování rozhodně neklame, britské kočky mají chování dokonalého ostrovního gentlemana či lady. Místy se možná budete cítit ignorováni, protože tyto kočky mohou být celý víkend o samotě, pokud je v misce dost granulí a pelíšek je jaksepatří ustlaný. Bezproblémově vyjdou s jinými zvířaty, ale i dětmi, ze snášenlivosti mají opravdu jedničku s hvězdičkou. Výhodou je, že nejsou agresivní a po chvíli tahání nebo pošťuchování ze strany malého caparta raději moudře ustoupí do zákulisí.
Nejde o to, že by Vás snad neměla ráda, prostě jen dává přednost svému klidu. Když se ale rozhodne pomazlit, vrní skoro jako motorová pila. Nebude hopsat po záclonách ani po návštěvách, zkrátka a dobře je to milý, ale současně tichý společník.
Britské kočky se vyznačují kulatou hlavou a zavalitým a silným tělem, obvyklá hmotnost se pohybuje v rozmezí čtyř až devíti kilogramů. Dalšími poznávacími znaky jsou krátké končetiny (ne, opravdu nejde o žádné atletické typy) a ocásek, zmínit je třeba i velmi hustou srst (mají v rodokmenu i pár perských koček), kterou postačí jednou týdně trochu vykartáčovat.
V neposlední řadě – i přes minimální nutnou péči nemá „britka“ ráda změnu, nejraději bude mít misku plnou oblíbených granulí, na které je přivyklá, do druhé misky dejme čistou vodu. Toť vše, žádné experimenty, přechod na jiný typ suché stravy by mohl skončit stávkou.
Britská kočka je poměrně dlouhověkým plemenem, může Vám dělat radost klidně i patnáct až osmnáct let. Ovšem pozor na případné dědičné choroby – nejčastěji trpí ledviny a srdce – proto je třeba pravidelně navštěvovat veterináře.
