Už jste asi slyšeli o IQ a EQ, tedy koeficient inteligence a koeficient sociální inteligence. Ale to zdaleka není vše. IQ se na tom, jak je člověk úspěšný, podílí jen z asi 20 procent, podstatné jsou komunikační dovednosti, schopnost empatie, sebeovládání a další faktory.
Vědci rozlišují až 8 druhů inteligence a každý z nás má v sobě jejich mix. A právě to je důvodem, proč se geniální matematik nemůže naučit cizí řeč, skvělý šachista nedokáže zapnout pračku a slavná pěvkyně nevydrží v žádném vztahu. Autorem teorie vícenásobné inteligence je americký psycholog Howard Gardner a na jejím rozpracování pokračuje řada jeho následovníků. O tom, který typ inteligence u jednotlivce převáží, rozhoduje kromě vrozeného talentu také výchova v dětství a další vlivy. Na práci každé z inteligencí se podílejí jiná mozková centra.
Inteligence jazykově-verbální ovlivňuje schopnost komunikovat pomocí slov, a to jak ústně, tak písemně. Pokud má člověk rozvinutý tento typ inteligence, nemá problém s vyjadřováním, učením cizích jazyků a psaním textů. Proto jí často oplývají novináři, spisovatelé, školitelé, právníci, ale také politici. Inteligence logicko-matematická dává nositeli schopnost pracovat s čísly, poradit si s matematickými úkoly a vyvozovat závěry. Nositelé této inteligence nemusí být jen matematiky, fyziky, chemiky, konstruktéry, ale logiku využijí i hráči šachu, pokeru a dalších logických či kombinatorických her. A dokonce i lobbisté a investoři, kteří musí umět odhadnout budoucí vývoj.
Inteligence zvukově-hudební je vlastní hudebně nadaným, kteří jsou schopní interpretovat, nebo dokonce sami komponovat hudbu. Obdobně lidé s inteligencí tělesně-pohybovou skvěle ovládají svou motoriku a mimiku a dobře se orientují v prostoru, což je vlastní jak sportovcům, tak i tanečníkům a hercům. Inteligence vizuálně-prostorová podmiňuje možnosti vnímání tvarů, barev, rozměrů. S touto inteligencí si člověk snadno zapamatuje obrazy i 3D tvary a dobře ovládá prostorové vidění i imaginaci. Aspoň trochu takové inteligence by měli mít všichni řidiči, i když to tak vždy nevypadá, ale potřebují ji i piloti, námořníci, architekti, projektanti, sochaři, designéři. Nechybí ani lovcům a lidem, kteří zkoumají neznámé terény.
Inteligence intrapersonální ovládá to, jak si rozumíme se sebou samým, jak umíme zvládat své city a stresové situace a rozhodovat co nejvýhodněji. Oproti tomu inteligence interpersonální podmiňuje schopnost osoby jednat s ostatními, chápat jejich motivy a emoce a umět se jim přizpůsobit, respektive umět je donutit, aby se přizpůsobili jemu či jí. Je-li příliš rozvinutá, může vést až k manipulaci s jinými lidmi. Najdeme ji u politiků, PR manažerů, reklamních odborníků, právníků, ale také u učitelů, psychologů a dalších.
Poslední je inteligence přírodní, která ovlivňuje to, jak jsme schopni respektovat přírodu a snažit se s ní žít v souladu. Rozvinutá tak je u ekologů, přírodovědců i příznivců přírody bez odborného vzdělání. Zda je to poslední inteligence, kterou máme, není jisté. Práce na teorii dále pokračují.
