O Halloweenu se rádi bojíme a patří k tomu i převlékání do kostýmů strašidelných postav. Ale víme, kde se vlastně upíři, čarodějnice, zombies, vlkodlaci vzali? Strašidelné a nadpřirozené historky jsou inspirovány podivnostmi, s nimiž se setkáváme v reálném světě. Prudké světlo na noční obloze si pak vysvětlujeme jako UFO a podivný hýbající se předmět pod hladinou rybníka je lochneska, nebo aspoň obří sumec. Náš mozek tak funguje, i když vysvětlení je obvykle daleko pragmatičtější.
Strašidelné příběhy se předávají z generace na generaci a fungují tak trochu na principu sněhové koule – každý si k příběhu něco přidá. Původní historka se tak mění v důvod, proč v noci děti špatně spí, i když její základ byl kdysi dávno reálný a snadno vysvětlitelný. A někdy byl ten původní příběh daleko zajímavější, než legenda, která z něj byla na konci.
Skuteční „upíři“ asi měli onemocnění krve
Legendy o vybledlých, krvežíznivých upírech, kteří se objevovali zásadně v noci, zřejmě vychází z příběhů lidí nemocných erytropoetickou porfyrií. Jedná se o vrozenou a velmi vzácnou nemoc, kterou doprovází extrémní citlivost na světlo. Ovlivňuje také schopnost krve vytvářet hem (součást hemoglobinu). Nemoc zapříčiňuje chronickou anémii, která se projevuje velmi bledou kůží a únavou. Citlivá pokožka lidí s touto nemocí může při pobytu na slunci vést ke vzniku bolestivých puchýřů. Nepřipomíná vám to filmy o upírech?
V současnosti lze tuto nemoc léčit krevními transfuzemi a nemocným je také doporučeno zůstávat přes den uvnitř budov. Je ale možné, že v minulosti se pacienti uchylovali ke konzumaci zvířecí krve, aby si zmírnili projevy nemoci. A od konzumace zvířecí krve je k pověstem o upírech zahryzlých do bílých hrdel krásných dívek jen kousek.
Čarodějky ze Salemu mohly být trpět houbovou nákazou
Všech osm mladých žen, které byly obviněny z čarodějnictví ve známém procesu ze Salemu v roce 1692, vykazovalo vzácně podobné příznaky, včetně halucinací, křečí, pocitu pálení a dočasného oslepnutí. Současní odborníci tyto symptomy často nacházejí u lidí s otravou námelem doprovázenou křečemi, tzv. ergotismem. Jedná se o onemocnění zaviněné námelem neboli paličkovicí nachovou. To je houba, která své podhoubí tvoří v klasech pšenice, žita a dalších obilovin.
Tato houba miluje teplé a vlhké počasí během jara a léta. A právě takové bylo podle některých zdrojů v roce 1691, tedy rok před zmíněným procesem. Mohlo se tak stát, že obilí bylo námelem kontaminováno. První neobvyklé příznaky se u dívek objevily v zimě, kdy mohly nebezpečné obilí uskladněné na sýpkách sníst. Ale další léto roku 1692 již bylo suché, což mohlo být důvodem, proč „čarování“ náhle skončilo.
Vlkodlaci mohli trpět nadměrným růstem chlupů
Jedním z možných vysvětlení příběhů o vlkodlacích může být diagnóza zvaná hypertrichóza. Ta se projevuje nadměrným růstem vlasů a chlupů a nemá absolutně nic společného s měsícem v úplňku. Hypertrichóza může postihnout jakoukoli součást těla, včetně obličeje, takže často bývá popisována jako "syndrom vlkodlaka". Někteří lidé se s tzv. dědičnou nebo vrozenou hypertrichózou již narodí. U jiných se zvýšené ochlupení objeví jako příznak jiného onemocnění nebo jako důsledek léčby, například kortikoidy.
Naštěstí je toto onemocnění velmi vzácné. U dědičné formy choroby se celosvětově vyskytuje méně než 100 případů. Ale je jasné, že takoví pacienti jsou subjekty nevítaného veřejného zájmu. Někteří byli dokonce donuceni ukazovat se jako živá atrakce v cirkusech.
Zombies byli možná inspirováni strachem ze vztekliny
Vzteklina není chorobou, s níž bychom se běžně setkávali, tedy pokud nehladíte divně se chovající divoká zvířata v lese. Ale právě vzteklina může mít co do činění se současnou obsesí zombies, neboli, jak je v Čechách familiárně nazýváme, zombíky. Monica Murphyová a Bill Wasik ve své knize „Vzteklina: Kulturní historie nejďábelštějšího viru světa“ uvádějí: "Naši filmoví zombies nejsou svými šílenými pohyby a infekci přenášejícími kousnutími ničím jiným, než projekcí nekonečného strachu lidí ze vztekliny."
Když se nad tím zamyslíte, tak vzteklina se přenáší kousnutím zvířat (samozřejmě ne oživlých mrtvol) a příznaky vztekliny, zvláště ve stádiu již rozvinuté nemoci, zcela odpovídají tomu, jak jsou popisováni zombies – zmatenost, neklid, hyperaktivita a někdy i částečná paralýza. Vzteklina také vede k nadměrné tvorbě slin, což pak u nemocných zvířat zapříčiňuje pěnu u tlamy. A slinili nám v nejednom případě i filmoví zombíci. Trochu moc náhod najednou.
Zjevení duchů mohla být zaviněna halucinacemi v důsledku poruch spánku
Ani duchové nejsou nevysvětlitelní. Až 40 % populace postihuje během života spánková paralýza, což je porucha, která může vést k halucinacím. A ty mohou být zaměněny za paranormální jevy. Během epizody spánkové paralýzy se nacházíte někde mezi spánkem a bdělostí. Váš mozek je v pohotovosti, ale vaše tělo není schopné se pohnout. V takovém stavu jsou lidé náchylní vidět věci, které nejsou reálné. To, jak jednotliví pacienti popisují své halucinace, si je podivně podobné. Může se jednat o cokoli od pocitu, že se vás něco dotýká, až po domněnku, že je s vámi v pokoji někdo cizí. Nezní to jako popis návštěvy nějakého ducha? A právě tak se mohly zrodit duchařské historky.
