Ze všech kožních nemocí je lupenka patrně nejznámější a také je o ní rozšířeno zřejmě nejvíce mýtů a polopravd. Možná to je však lepší, než aby se na lupenku zapomínalo. Tato nemoc, odborně známá jako psoriáza, postihuje totiž zhruba 2-3% europoidní populace, což je rozhodně nezanedbatelné číslo. Její výskyt může být přitom ještě častější, neboť někdy se projevuje latentně.
A jaké jsou projevy lupenky?
Většina z nás již někdy viděla obrázky postižených lupenkou, dovedeme si tedy představit červené skvrny pokrývající různá místa těla. Zpravidla se jedná o oblasti, které častěji mechanicky zatěžuje, například vlasy a hlava, klouby, ruce nebo hýžďová krajina. Vznik ohraničených ložisek způsobuje nadměrné odlupování kůže, což se děje pravděpodobně v důsledku autoimunitní reakce - organismus bojuje proti vlastním kožním buňkám, vytváří se záněty a to způsobuje rychlou tvorbu nových kožních buněk (ta může být až 7x častější než u zdravého jedince)a jejich následné odlupování.
Lupenka je částečně dědičné onemocnění, ale platí, že se může vyvinout víceméně u každého. Nejčastěji přichází v období kolem puberty. Lupenka sice zpravidla nebolí (kromě výjimečných vážných případů), ale jistě se shodneme na tom, že její projevy nejsou nijak estetické a mohou pacientovi působit komplikace ve společenském životě, což vede např. k potížím psychického rázu.
Zatím však bohužel neexistuje spolehlivá léčba lupenky
Pacienti s lupenkou jsou tedy odkázáni na nejrůznější masti na bázi kortikoidů, které mají protizánětlivé účinky. Díky této lokální léčbě se sice zmírní příznaky, nicméně lupenky samotné je to nezbaví. Pro tuto nemoc navíc platí, že má velký skon k recidivám (nějakou dobu po zdánlivém zmírnění či vymizení se opět vrátí).
Jestliže nepomohou zevní léky, lze nasadit i vnitřní medikamenty s tím rizikem, že může dojít k nežádoucím účinkům. V poslední době se uplatňuje také tzv. fototerapie, tedy vystavení postižené kůže UV záření.
Autor: Blacek
